10.září 2001 - pondělí

Trasa: Galati -Oancea (hraniční přechod Rumunsko/Moldávie) -Cahul -Giurgiulesti (hraniční přechod Moldávie/Ukrajina)- Reni - Izmail

Galati je mimo mapu

    Původní plán vstávat v 9:30 byl téměř dodržen, v 9:10 začali dělníci kousek od našeho pokoje pracovat s příklepovou vrtačkou. Po snídani se ptáme na recepci na spojení autobusem do Reni - nic prý nejezdí. Alespoň, že mapu města nám dávají zdarma. Na vlakové nádraží je to asi 15 minut chůze. Před odjezdem na Ukrajinu kupujeme pro jistotu rumunský chléb. Já mám dosud větší množství lei, kupuji proto ještě pivo, dvě čokolády a dvě lahve vody. Voda stojí 9 000,- lei, což je o 1 000 méně než v jiných stáncích a navíc z chladícího boxu. Mezitím Pištu osloví muž středních let (dále jen "Ukrajinec") a zajímá se kam jedeme. Mluví rusky, ukrajinsky a rumunsky. Nabízí nám odvoz na hranice za 7 USD. V případě úspěšného přechodu moldavských hranic dovoz až do Reni (první ukrajinské město za hranicemi) za 15 USD.
    Na hranici máme však problém. Silnice z Rumunska na Ukrajinu vede úsekem asi 1 km dlouhým přes území Moldávie. Rumunští celníci nás upozorňují, že do Moldávie je nutné vízum. Může nám ho dát konzulka v Cahulu (na hraničním přechodu Oancea/Cahul), to je asi 70 km severně od Galati. "Ukrajinec" nám nabízí dovoz tam pro vízum a zpět až do Reni za 70 USD. Jedeme.
    Na celnici dáváme pasy a čekáme více než hodinu než se konzulka vrátí z banky, kam odjela chvíli před tím, než jsme dorazili na přechod. Vízum stojí 30 USD. Vadí nám to, ale platíme. U konzulky v kanceláři vyplňujeme formuláře a dostáváme tranzitní jednorázové vízum. Vízum pro cestu tam i zpět by stálo 60 USD.
    "Ukrajinec" nám říká, že vlastní tři pasy - moldavský, rumunský a ukrajinský. Na hranicích proto ukazuje ten, který je zrovna nejvýhodnější z hlediska poplatků za přejezd vozidla. Jeho auto je hrozně omlácené, během cesty po rumunských a moldavských venkovských silnicí chápeme proč. Poznávací značka je moldavská, se znakem D na zadním okně.
    Do Reni jedeme přes Moldávii, alespoň poznáváme moldavský venkov. Je zde na pohled větší bída než v Rumunsku - postranní ulice jsou bez dlažby, pouze hlína (nedávno pršelo, spíše bláto). Na silnici je větší množství povozů s koňmi i osly. Seno skladují v kopkách umístěných na zápraží, nikoli pod střechou jako u nás. Kukuřici svázanou v otepích suší opřenou o plot podobně jako v Rumunsku. Také slaměné doškové střechy jsou občas k vidění.
    Celníci při výstupu z Moldávie chtějí dva dolary (za všechny - "Dlja turistov dva dolara, dlja byznismenov desjať"). Ukrajinci z pasové kontroly chtějí vidět "turističeskie dokumenty", i když máme víza a pasy v pořádku. Pro jistotu jsme si naštěstí každý vzali kopii faxu z hotelu. Vyřizuje to jen Dan, já a Pišta máme počkat u auta. Dan mu dal jen jeden dolar za každého, ale je mu to málo. Volá nadřízenému "načálniku", jestli nás může pustit. Za jeden dolar prý mnoho práce není. Dostane-li pět, nebude čekat na vyjádření náčelníka. Máme celkem naspěch, "Ukrajinec" má být totiž v pět hodin zpět v Galati. Je jisté, že už to nestihne. Dostává ještě čtyři dolary za každého, vypíše nám průvodku a můžeme jít k celní kontrole. Zde se dva příslušníci různě vyptávají, jestli nemáme drogy, zbraně, kolik máme peněz a tak, ale přímo si říci o úplatek se asi ostýchají. Posílají nás do auta. Po chvilce přichází náš "Ukrajinec", který se s celníky zná a sděluje nám, že máme dát každý po dolaru.  "Eto Ukrajina !", dodává.
    V Reni nás "Ukrajinec" vysazuje u obchodu, kde směníme každý asi 50 USD za kurs 1 $ = 5,2 hřivny. Majitelé jsou jeho známí, obchod vypadá solidně. Moji starou 50 dolarovou bankovku odmítají, v bance ji prý bez problémů vymění, ale oni za chvíli jedou pro zboží na černý trh a tam by ji nikdo nevzal. Hřivny si rozdělujeme sedíce u plastového stolku v prodejně, popíjejíce ukrajinské pivo. Autobus do Izmailu odjíždí  v 18:20 z nádraží vzdáleného asi 200 m.
    Kocháme se pohledy na ukrajinský venkov. Zvláště zábavné je heslo na zídce na konci Reni: "Reni - gorod bolšich naděžd". Řidič přizpůsobuje rychlost stavu vozovky, občas jedeme snad krokem. Asi v polovině se teprve napojujeme na normální silnici (aspoň podle našich zvyklostí). Do Izmailu přijíždíme asi po 90 minutách.


Poplatky za průjezd automobilem přes hraniční přechod:
    Rumunsko-Moldávie: 5 USD (zaplatí moldavský občan moldavským celníkům). Cizinec platí 25 USD Moldavanům.
    Moldávie-Rumunsko: 10 USD (zaplatí rumunský občan rumunským celníkům). Cizinec platí 25 USD Rumunům.

Poplatky za Moldavská víza:  Tranzitní jednorázové a jednosměrné: 30 USD
                                             Tranzitní jednorázové obousměrné: 60USD
                                             Vstupní jednorázové: 60 USD

Rady od "Ukrajince":
    - Neukazovat nikde americké dolary, všude platit ukrajinskými hřivnami.
    - nejezdit taxíky, jsou prý propojené s mafií (hrozí nebezpečí oloupení). Jezdit pouze autobusem nebo vlakem
      (taxíkem jsme sice nejeli, ale na Krymu taxikáři nevypadali nijak nebezpečně).
    - Ve městě se nepohybovat na opuštěných místech.
    - Rumunské lei na Ukrajině nelze směnit (asi by je přijali v některé bance, ale nevím v jakém kurzu).