| Magnetická karta |  |
Metro je určitě nejdůležitějším hromadným dopravním prostředkem v Petrohradu. Jezdí rychle, spolehlivě a dost často. V noci je přestávka od půl jedné do půl šesté.
Ceny:
Nejsou zde časové jízdenky, platí se za vstup do podzemí. Zde
můžete jezdit tak dlouho, jak vás to bude bavit. Platí se třemi způsoby:
| Magnetická karta | |
Vstup do metra:
- měl by být označen svítícím písmenem M. Skoro
stoprocentním znamením je silný průvan vycházející ze dveří. Dveře jsou
samozavírací s nápisem Přidrž dveře. K jejich otevření je někdy potřeba vyvinout
značnou sílu. Po překonání dveří přicházíte k turniketům. Na kraji je budka s
bábuškou. Turniketem vedle budky chodí lidé s průkazkami a viditelně jí je
ukazují. Ostatní turnikety jsou pro žetony nebo magnetické karty. Vhoďte žeton nebo
vsuňte kartu. Po odečtení jízdy karta vyjede nazpět (pokud na ní zbývá aspoň
jedna jízda). V případě úspěchu se rozsvítí zelené světlo a mechanická zábrana
povolí a umožní vstup (podobá se vstupu v našich obchodech). V opačném případě
se rozsvítí červená kontrolka a ozve se zvukový signál. Tím je bábuška
upozorněna na nepravost a může zakročit. Pokud projdete úspěšně, můžete jet do
podzemí. Stanice jsou většinou dost hluboko. Doba jízdy na eskalátorech je přes dvě
minuty, jak jsem to na několika z nich změřil. Na konci schodiště je budka a v ní
další děžurná.
Reklamace špatně přečtené karty:
Může se stát (konkrétně se to stalo Tomášovi a
mně), že čtečka kartu odmítá, i když jste ji ještě neprojezdili. Zkuste to
ještě několikrát a pokud zatím nepřijde děžurná, jděte za ní vy a reklamujte
kartu. Asi by vám měli kartu dobít na odpovídající počet jízd. Obsluha v pokladně
má čtečku, dokonce i přes počítač vidí nějakou historii použití karty. Tomáš
dostal jízdy nazpět, ale mně pokladní tvrdila (bylo to na jiné stanici), že si
musím koupit novou kartu.
Přestupy:
Metro v Petrohradu má celkem 4 trasy, značené 1 až 4. Přestupné
stanice mají svůj název pro každou trasu zvlášť. Zajímavé je taky odlišné
stavební řešení. Pro přestup na jinou trasu stačí přejít přes nástupiště.
Pokud se chcete vrátit zpět, musíte po schodech. Oproti Praze se tím doba potřebná
na přestup dost zkracuje. Všechny čtyři koleje ve stanici jsou zhruba v jedné rovině
vedle sebe tak, že se střídají koleje obou tras. Klade to vyšší nároky na stavbu
metra než systém, kdy jsou v přestupních stanicích obě trasy dost daleko od sebe.
Výhodou jsou, jak jsem už psal, rychlé přestupy.
Stav kolejového svršku je na většině míst zoufalý. Velké díry ve vozovce, koleje jsou rozježděné, místy se trochu propadají, občas další kolejnice navazuje přes několikacentimetrovou mezeru. Napřed jsem si myslel, že jde o nějakou výjimku, že se tady provádí asi zrovna oprava, ale jde o normální stav. Samotné tramvaje jsou také dost opotřebované a rezivé. Tramvaj svoji jízdu ohlašuje řinčením uvolněných součástek nebo plechů. Řidiči přizpůsobují jízdu stavu vozidla a vozovky. Tramvaje, co jsem viděl, jezdili dost pomalu, odhadem ne rychleji než 30 km za hodinu.
Placení:
- platí se přímo ve voze průvodčímu. Sám si vás vyhledá, dáte mu 5 rublů a
dostanete jízdenku.
Jízdní řády: - nejsou. Vrcholem informovanosti je tabule s udanými časy odjezdů a
číslem linky. Kam jede, musíte buď vědět nebo se zeptat. Nebo počkat a dívat se na
ceduli na tramvaji.
Zastávky:
- nástupní ostrůvky obvykle nejsou. Zastávka je označena značkou visící na
drátech nesoucí trolejové vedení.
| Jízdenka z tramvaje |  |
Označování zastávek a jízdní řády podobně jako tramvaje. Placení též uvnitř průvodčímu, cena stejná (5 rublů). Autobus do Carského Sela stál 13,50 rublu.
Je to zkratka ze slov "maršrůtnoje taksi". Je to jakási kombinace taxíku a autobusu. Má podobu dodávky s cca 12 místy pro sezení. Platí se řidiči nebo jeho pomocníkovi při nástupu (12 rublů - jeli jsem jen jedenkrát). Trasa je určena nápisy na ceduli zvenku. Často kopíruje trasu normálního autobusu, pak je označena písmenem k a za pomlčkou je číslo autobusu. Např. K-137.
Tato stránka je součástí cestopisu z Petrohradu.