26.srpna 2005 - pátek (1)

Trasa: (Brno) - Praha - Istanbul - autobus do Ankary

    S Pavlem jedeme z Brna vlakem Eurocity v 7:51, na dálnici by mohly být zácpy. S Pištou máme sraz na letišti, čekáme až dojede z práce, dnes má půl dne dovolené. Doráží kolem jedné. Odlet je v 15:15. Máme tedy dost času na návštěvu VIP salónku ČSA, kam má Pišta kartu. Občerstvení je tam zadarmo, tak toho využíváme.

    Dvě spolucestující z vedlejšího sedadla komentují titulek z první stránky Mladé fronty "Po sérii katastrof roste strach z létání". Přesto letadlo po asi dvou hodinách dosedá v pořádku a jsme už konečně v Turecku.

    V jediné otevřené směnárně na letišti měníme peníze. Až po výměně si všimneme, že si účtují provizi. Naštestí tento kurz je celkem přijatelný, jak později zjišťujeme. Máme v plánu se přesunout na asijské autobusové nádraží, letiště je v evropské části.

    Na letiště vede metro, jedeme na konečnou, pak podle mapy MHD musíme na tramvaj a na trajekt. Můj průvodce je v tomto případě zastaralý, říká, že metro na letiště nevede, ale plánuje se. Jede to dlouho, na konečné se zkusíme zeptat dozorce, jestli autobusy do Istanbulu neodjíždějí i z evropského nádraží.Domluva není jednoduchá, anglicky umí yes, no a station, my turecky jen o trochu více. S pomocí Pavlova slovníku turečtiny se dozvíme, že ano. Jdeme do metra nazpět, neboť nádraží jsme už přejeli.

   Na otogaru nás doslova ohluší všudypřítomní naháněči. Po vyslovení Ankara nás už vedou do kanceláře se kterou mají sjednanou dohodu. Jízdní řády nejsou vyvěšeny, pouze města, kam daná kancelář jezdí. Projdeme jich několik, ale ceny se příliš neliší. Nakonec kupujeme jízdenky na spoj v 22.00 za 20 YTL, ve staré měně 20 miliónů. Trochu se nás zmocňuje panika, když pořád nejede. Když dojede nějaký autobus, dávám řidiči naše lístky, vrtí hlavou a ukazuje na naše stanoviště. Ani si nejsme jistí, kde jsme ty lístky kupovali. Tam také říkají, že máme čekat. Zpoždění je 45 minut. 

Tato stránka je součástí cestopisu z Turecka