7.září 2005 - středa (13)

Trasa: Pamukkale - Denizli - Ayden -Selčuk

    Po spíše lepší snídani než jindy (máslo, džem, sýr, chleba, smažené vejce, olivy, rajče, okurek, meloun) jdeme znovu na Pamukále. Vrátný nás po ukázání lístku pouští. Jdeme až dozadu do nekropolis - to znamená pohřebiště s hrobkami. Je rozsáhlá. Úplně na konec nejdeme Dál se dá pokračovat cca 8 km k dalším termálním pramenům. Před nekropolis se nachází antické veřejné záchody. Cestou zpět děláme odbočku k divadlu. Za světla se dá fotit. Do muzea se nikomu z nás nechce. Lázně jsou moc drahé - 20 miliónů. Až později si vzpomenu, jak majitel penziónu říkal, že vstup je zdarma, platí se za vstup do bazénu, a mohl jsem se podívat dovnitř, jestli by to nestálo za to.

     V penziónu vyzvedáváme batohy a jdeme na dolmuš do do Denizli. Cestou si všimnu cedule na vypalování CD. To se nám hodí, protože Pišta už nemá místo ve foťáku. Já pálím pro jistotu také. Cena je snad všude stejná - 5 YTL za CD, zde nezávisle na počtu karet. Mladá žena, patrně "paličova" dcera, nám nabízí čaj v typické turecké skleničce. Chvilku zvažuji, zda si vzít, u nabídek od Turka vždy čekám, že za to chce zaplatit, ale tady to vypadá na zdvořilost, a taky to tak je.

    V Denizli na nádraží je zmatek s Turky. Řidič říká jinou cenu než dopravní kancelář, potom zase že autobus je plně obsazený. Nakonec jedeme za 7 do Aydine,přímých spojů do Selčuku jezdí málo, většinou totiž jezdí po nové dálnici do Izmiru, dálnice přes Selčuk nevede, jen stará silnice. Autobus má jet ve tři, má ale 20 minut zpoždění. Ještě si stihnu dát kebab za 1. Do Selčuku jezdí i vlak, stojí polovinu co autobus. Jede v jednu a ve tři, jede déle - 5 hodin. Jsem pro to zkusit jet vlakem, tím jsme ještě nejeli, ostatní jsou proti - dojeli bychom až za tmy.

     Po výstupu z mikrobusu v Selčuku se na nás vrhají naháněči. Volíme pokoj se snídaní a se sprchou a záchodem na chodbě za 7,5. Penzión je tak 200 m od otogaru. Pokoj je v suterénu, dokonce je tam i biliárový stůl. V supermarketu blízko nádraží mají v akci balík čtyř Efesů za 6 a tak chceme tyto dvě věci spojit. Taky tam mají balík třech vod 1,5 l za 1,09. V Efesu se prý není kam schovat do stínu. Otevřeno mají do 21:00, jdeme napřed na hrad. Tam už je zavřeno. Nějaký starší Turek se s námi dává do řeči. Napřed si myslím, že si chce popovídat, ale po chvíli nám tajemným hlasem nabízí staré mince, které prý vykopal blízko hradu, a ukazuje je. Jde o zakukleného prodejce "historických" mincí - vyrobených nedávno jako suvenýr pro turisty. Odpovídám, že se nezajímáme o numizmatiku. Je zklamaný. Ještě za námi volá, že je gypsi. Asi si myslí, že nás tím třeba zláká ke koupi. Chudák, nezná názor většiny obyvatel ČR na cigány.

 Dále sháníme Internetovou kavárnu. Je jich tady několik, ale bez CD mechanik a drahých. Pišta si chce zkontrolovat správnost vypálených fotek. Nakonec CD kontroluje na hotelovém PC. Potom hrajeme kulečník a popíjíme pivo. Jsme ve sklepě sami, ostatní hosté jsou v patrech.

Tato stránka je součástí cestopisu z Turecka